Využití kalifornských žížal na jaře

Kalifornské žížaly je na jaře možno použít pro likvidaci nedokonale rozloženého kompostu, staré trávy a listí z minulého roku, čímž odpadá možnost nebezpečného pálení starých biologických odpadů. Díky tomuto odpadu je možné chov kalifornských žížal založit a dále je krmit novým odpadem v podobě sekané trávy. Jako další příklad krmiva, jenž může být použit jako krmivo pro kalifornské žížaly je i plevel, působením kalifornských žížal dojde ke zničení semen plevele.

Takže nehrozí rozšíření plevele při hnojení produktem kalifornských žížal - vermikompostem. Kalifornské žížaly mají výhodu proti klasickému kompostování, že díky trávícím enzymům likvidují patogenní látky, takže lze zpracovávat i shnilé ovoce, zkažené potraviny a ostatní biologické odpady bez nebezpečí. Námi doporučovaná doba vermikompostování je minimálně 10 měsíců. Proto když založíte váš domácí vermikompostu v tomto období, je vhodná doba pro vytěžení vermikompostu příští jaro. A na celý rok budete mít vyřešený problém s biologicky rozložitelným odpadem ze zahrady i domácnosti

Péče o chov kalifornských žížal těsně po zimě

Je potřeba nechat vrchní zmrzlé vrstvy rozmrznout, do té doby nelze s chovem kalifornských žížal nic dělat. Kalifornské žížaly jsou ve vnitřních a spodních částech chovu. Kde se drží teplo.

Po rozmrznutí vrchní vrstvy se kalifornské žížaly rozlézají po celém profilu chovu. Je třeba počkat ještě 2 týdny až se hustota žížal v krmivu zrovnoměrní a ustálí (pokud není v chovu krmivo spotřebováno - pak je třeba krmit okamžitě po rozmrznutí ).

Po rozmrznutí se začínají kalifornské žížaly více rozmnožovat - jsou vidět jejich vajíčka (kokony). Kokony jsou kulaté zeleně průsvitné útvary o velikosti asi 1 mm. V jejich středu jsou 2 zárodky žížal. Po vylíhnutí se objevují malé žížalky vypadají jako tenké bílé nitky. V chovu je možné také spatřit bílé krátké, rychle se pohybující živočichy. Jsou to chvostoskoci zpracovávají nejmenší částečky odpadů a žijí v harmonii s kalifornskými žížalami. Chvostoskoci jsou užiteční, objevují se ve vrstvách chovu ještě před samotnými kalifornskými žížalami

Vlivem intenzivního sněžení během zimy po rozmrznutí jsou okraje chovu neúměrně mokré s minimem žížal. Prostředek dobře nakrmeného chovu na podzim má menší vlhkost s dostatečným počtem kalifornských žížal. V průběhu jara se vlhkost v celém chovu kalifornských žížal stabilizuje.

Chovy kalifornských žížal v zimě namrzají jen na povrchu. Vytvoří se jen tenká zmrzlá vrstva. Správně založený chov nepromrzá do hloubky. Rozkladem biologických materiálů se totiž uvolňuje teplo, kalifornské žížaly rozklad podporují. Správně založený chov je vrstva nejméně 0,3 m až 0,5 m (Při objemu nejméně 1 m3.) vlhkého biologického rozložitelného materiálu. Tehdy kalifornské žížaly se množí a přeměňují v hlubších vrstvách biologické materiály.

Aby kalifornské žížaly měly i ve větších mrazech dostatek krmiva, je potřeba dodat žížalám na podzim dostatek vlhkého krmiva, v množství větším než při běžném krmení. Krmivo musí splňovat optimální podmínky (teplota do 35 0 C, vlhkost nad asi 60 %). Venkovní teploty jsou nad - 5 0 C.

Pokud je třeba kalifornské žížaly i při nízkých teplotách nakrmit, stáhne se z povrchu chovu tenká zmrzlá vrstva a doplní se krmivo, které se vidlemi zapraví do spodních vrstev. Tenká zmrzlá vrstva se vrátí opět na své místo.

Potřeba krmení je v těchto případech:

1.Žížaly dosavadní krmivo spotřebovaly - pod tenkou vrchní vrstvou je již tmavá vrstva vermikompostu.
2.Je potřeba se rychle zbavit biologických rozložitelných odpadů - nejčastěji při domácím vermikompostování kuchyňských odpadů.

Chovy kalifornských žížal je třeba občas zkontrolovat i v zimě.